Model GROW

3 REALITA - Jaká je realita?

Po stanovení cílů je potřeba aby si koučovaný ujasnil situaci, v jaké se nachází.

 Standardní námitka je, že není možné definovat cíle, aniž známe a chápeme danou situaci – realitu. A proto by mělo začínat právě se zkoumáním reality.

Odpovědí na tuto otázku je, že tomu aby bylo možné vést smysluplně rozhovor a rozvíjet jej rozumným směrem, není možné, abychom nevěděli, čeho chceme dosáhnout. K cílům se můžeme vrátit potom, co bude realita zřejmá a srozumitelná. Pokud se ukáže, že situace se liší od našich představ, můžeme cíle upravit nebo změnit.

Nejdůležitějším kritériem pro zkoumání reality je objektivita. Kouč proto pomáhá koučovanému nalézt objektivní vidění světa, to znamená, že svými otázkami pomáhá odstranit deformace vzniklé subjektivními názory, soudy očekáváním předsudky, zájmy, nadějemi a obavami.

Přestože si většina lidí myslí, že jsou objektivní, absolutní objektivita neexistuje. Důležité je dosáhnout co největší míry objektivity.

Poznání reality tedy vyžaduje, aby se kouč i koučovaný vyhnuli potenciálním zkreslením skutečnosti a viděli ji takovou jaká je. Od kouče to vyžaduje uchovat si odstup a klást otázky vyžadující faktografické odpovědi:

První otázka bude u koučovaného evokovat odpověď obsahující informace, o nichž se koučovaný domnívá, že je kouč chce slyšet. Často také tato otázka vede k defenzivnímu ospravedlňování se a zpětnému „logickému“ vysvětlování.

Otázky zaměřené na hodnocení současného stavu by měly být:

  • přímočaré

  • co nejméně komplikované

  • zaměřené na fakta

  • zaměřené na hlubší povědomí koučovaného

Věci, které si uvědomujeme, máme do určité míry pod kontrolou a můžeme o nich rozhodovat. Pokud si něco neuvědomujeme, působí to na nás, aniž bychom o tom věděli a tím i měli možnost kontrolovat.

Ve fázi zjišťování současného stavu je důležité zaměřit se i na emoce. Jejich vnímání pomáhá zejména při problémech ve vztazích se spolupracovníky, vedoucím, případně ve vztazích v osobním životě.

V takových případech jsou vhodné tyto a podobné otázky:

  • Čeho se obáváte?

  • Co pociťujete, když vstupujete ráno do společné kanceláře?

  • Co pociťujete, když si vás nečekaně zavolá vedoucí?

  • Kde ve svém těle pociťujete napětí?

  • Čím omezujete své možnosti?

  • Jaký máte pocit, když zjistíte, že se vám něco povedlo / nepovedlo?

  • Můžete na stupnici od jedné do deseti určit, jak jste dalece přesvědčen, že porada, kterou dnes povedete, bude úspěšná?

  • Jak jste se cítil po poslední projektové prezentaci, kterou jste měl před vrcholovým vedením firmy?

Ve fázi koučování zaměřené na realitu by otázky měly nejčastěji začínat:

  • CO?

  • KDY?

  • KDE?

  • KDO?

  • KOLIK?

Tyto otázky vedou koučovaného k odpovědím obsahující fakta.

Otázky JAK a PROČ vybízejí k analytickým odpovědím, k vyjádření názorů a k zaujímání obranných postojů. Proto jsou v této fázi nevhodné a je dobré je používat pouze tam, kde jinak formulované otázky nestačí.