Model GROW

4 MOŽNOSTI – Jaké možnosti máte?

Cílem této fáze je vytvoření seznamu co největšího počtu alternativ. Smyslem není nalezení jedné správné varianty řešení. Počet alternativ je v této fázi důležitější než jejich kvalita a proveditelnost. Tyto faktory budou důležité v další fázi, kde bude potřeba ze všech návrhů vybrat ty, které bude koučovaný realizovat.

Úlohou kouče je získat od koučovaného co nevíce návrhů řešení. K tomu je vhodné vytvořit prostředí a náladu, která podpoří generování nápadů bez toho, aby byly jakékoliv myšleny hodnoceny. Kouč proto zaznamenává všechny nápady, třeba i ty které jsou na první pohled zcela nepoužitelné a hloupé. I takové mohou obsahovat zárodek myšlenky, která se ve světle pozdějších návrhů ukáže zajímavá.

Jedním z faktorů, omezujících hledání nestandardních řešení jsou nepodložené předpoklady, jako například:

  • To není možné.

  • Takhle se to dělat nedá.

  • Nikdy s tím nebudou souhlasit.

  • Nemohu tomu věnovat tolik času.

  • To určitě nepůjde.

  • Už jsem vyzkoušel všechno a tak už není jiná možnost.

Těchto předpokladů je celá řada. Všechny z nich obsahují zápor nebo zamítnutí. V této fázi by se měl kouč zaměřit na to, aby koučovaného dovedl k položení otázky: „Co když…“

Příklady těchto otázek:

  • Co kdybych měl dostatečně velký rozpočet?

  • Co kdybych měl ve svém týmu více lidí?

  • Co kdybych znal odpověď? Jak by zněla?

  • Co kdyby tato překážka neexistovala? Co bych v tomto případě dělal?

 

Tyto otázky pomáhají dočasně překonávat „cenzuru“ racionálního myšlení a uvolňují tvořivé uvažování. Překážka, která se zdála být nepřekonatelná, se začne jevit v jiném světle. Díky kombinaci různých přístupů a pohledů se může stát řešitelným i to, co se zdálo nemožné.

Sklon vytvářet si sebeomezující myšlenky je běžný a vlastní všem lidem. Podaří-li se koučovi podpořit koučovaného aby překonal tyto myšlenky, umožní mu to řešit staré problémy novými způsoby.

Vklad kouče

Jak se má zachovat kouč, který je odborníkem v dané oblasti, má v ní rozsáhlé zkušenosti a koučovaný přes všechno úsilí nedospěl k návrhu řešení, které je podle kouče zcela zřejmé?

Kouč může dát k dispozici své odborné znalosti při splnění dvou podmínek:

  • koučovaný evidentně vyčerpal své možnosti,
  • koučovaný sám projeví zájem o to, aby kouč řekl svůj názor

Důležité je aby kouč nepodkopal u koučovaného pocit, že jde výlučně o jeho vlastní řešení. Jednou z možností je položit otázku: „Vím o několika dalších možných řešeních. Chcete je vědět?“. Koučovaný většinou tuto nabídku přijme. Kouč však musí velmi citlivě a jednoznačně ctít rozhodnutí koučovaného jestliže odmítne. Může se stát, že koučovaný si chce sám uspořádat myšlenky, bez ovlivnění názory a doporučeními kouče. Každému návrhu ze strany kouče musí být přikládán stejný význam jako všem dalším možnostem. Návrhy kouče nesmí být brány jako konečné a jediné řešení problému. Koučovaný by mohl mít pocit, že jeho názory nejsou brány v úvahu.

Právě v tomto pohledu se koučování významně liší od dalších rozvojových aktivit.

Mapování možností

Při sestavování přehledu návrhů a možností může koučovaný podvědomě některým dávat přednost. Této podvědomé hierarchizaci je možné se vyhnout tím, že možnosti se nezaznamenávají do sloupce, ale píší se náhodně na papír. Možností může být i zaznamenávání pomocí myšlenkové mapy.