Model GROW

5 VOLBA – Co budeme dělat?

Smyslem této fáze koučování je, aby diskuze byla uzavřena rozhodnutím. V jejím průběhu by si měl koučovaný na základě pečlivé analýzy a výběru z co největšího počtu možností a návrhů připravit akční plán, zaměřený na realizaci jasně specifikovaných potřeb.

Následující otázky týkající se volby, je možné použít ve většině situací, které mohou při koučovacím rozhovoru nastat. Kouč je může doplnit o upřesňující otázky, které umožní koučovanému ujasnit si problém a zjistit, co potřebuje vědět.

Kouč může být v této fázi při kladení otázek překvapivě tvrdý a neústupný, aniž by tím u koučovaného nepříjemné pocity. Je tomu tak proto, že nechce po koučovaném na rozdíl od manažera, aby dělal to, co chce kouč, ale aktivuje jeho rozhodování. Koučovaný se necítí pod tlakem nekompromisními otázkami, protože si může volit aktivity, které chce. Jde vždy o jeho rozhodnutí i v případě, že se rozhodne nedělat nic. Vždy musí jít o jeho rozhodnutí. Má-li koučovaný pocit, že je někam tlačen, ukazuje to na to, že do koučova projevu se nevědomky promítlo jeho přesvědčení, že koučovaný by měl podniknout určité kroky.

V okamžiku kladení otázky musí kouč chápat význam otázky, její cíl a nejlepší způsob kladení.

Co uděláte?

Tato otázka je odlišná od otázek typu „Co byste mohl udělat?“, „O čem uvažujete, že uděláte?“, nebo „Čemu dáváte přednost?“. Tyto otázky neimplikují pevné rozhodnutí. Položí-li kouč výše uvedenou otázku a naznačil tím, že je čas na rozhodnutí. Může pokračovat otázkami typu „Kterou z těchto možností máte v úmyslu realizovat?“. Ve většině případů bude akční plán obsahovat více než jednu u možností, případně bud kombinací několika variant.

Potom, co jsou možnosti volně definovány, je potřeba aby kouč kladl otázky, které umožní ujaknit zvolenou alternativu.

Kdy to uděláte?

Tato otázka je nejobtížnější, protože koučovaný má představu to tom, co by chtěl udělat. Ale až se tyto představy časově zarámují, dostávají se na úroveň reality. Nestačí obecné vyjádření: „Někdy v příštím čtvrtletí.“ Má-li se něco uskutečnit, je nutné specifikovat, kdy to koučovaný udělá.

Pokud jde o jednorázovou aktivitu, odpověď může být: „Příští týden v pondělí v deset hodit.“ Pokud jde opakovanou činnost, je zapotřebí specifikovat intervaly mezi jednotlivými činnostmi.

Úkolem kouče je přivést koučovaného ke stanovení přesného časového rozvrhu.

Bude tato činnost v souladu s vaším cílem?

Jestliže je jasné co bude koučovaný dělat a kdy, je nutné ověřit, zda je to skutečně v souladu s cíli, které byly stanoveny pro koučovací setkání i s cíli dlouhodobého charakteru. Koučovaný by mohl časem zjistit, že jde špatným směrem.

S jakými překážkami se můžete setkat?

Důležitým krokem je připravit se na cokoliv, co by mohlo koučovanému zabránit dokončit to, co dělá.

Kdo musí být informován?

Koučovaný musí mít jistotu, že se vše potřebné informace dostanou ke všem, k nimž se dostat mají a že má vypracovaný plán, jak to zajistí.

O čem ještě uvažujete?

Je velmi důležité tuto otázku položit, aby koučovaný neměl pocit, že bylo něco zapomenuto. Odpovědnost za vše, co se stane, leží na koučovaném.

Na desetibodové stupnici vyznačte, s jakou jistotou činnosti, na kterých jsme se dohodli, opravdu uskutečníte.

Jde o zjištění stupně odhodlání, kterou koučovaný pociťuje.

Co vám brání hodnotit stupněm deset?

Pokud koučovaný zvolí jinou hodnotu než osm, je potřeba se zamyslet nad tím, zda a jak by bylo možné zmenšit náročnost úkolu nebo prodloužit čas na realizaci. To by umožnilo zvýšit ohodnocení potenciálního dokončení na úroveň osm nebo ještě vyšší. Zůstane-li hodnocení i nadále pod hodnocením osm, danou aktivitu vyřaďte ze seznamu činností, protože ji pravděpodobně koučovaný nedokáže realizovat.